zavřít
jirkazbrna

jirkazbrna

Pohlaví:
muž
Bydlím:
Brno-město
Fanouškem:
4743 dní

Od ranného dětství jsem navštěvoval místní biograf "Sokolovo,který se nacházel na předměstí Brna, kde nejdříve "na špaka" což byl termín pro sledování filmů na klíně rodičů, jen se mně neptejte proč se tomu tak říkalo, to nevím.Později za korunu do druhé "brázdy" sedadlo č.7 za 1 Kčs. Ano, čtete dobře "za kačku", jsem měl "žurnál" s čtrnáctidenním zpožděním, pak předfilm, třeba o tom jak klíčí fazole a pak následoval hlavní fim z produkce SSSR, Polska, Maďarska,NDR, Francie ale i USA v tom případě však musel snímek mít určite kvality. Takže v padesátých letech zde americké filmy byly, ale ne kovbojky. První přišla až v roce 1962, bylo to "V pravé poledne", a já čekal u kina "Družba" skoro dvě hodiny na lístek,který mě umožnil tento film uvidět až za dva dny. Takový byl zájem! Budiž zde řečeno, že byl oprávněný, neboť se jednalo o velmi zdařilou kovbojku s psychologickými prvky bez pistolnické samoúčelnosti, jak u tohoto žánru bývá zvykem. Říkám pravdu , že v těch dávných časech jsem ovládal herce, filmy a vše co se kolem toho všeho dělo jako když bičem mrská. Protože jsem veškerou dostupnou filmovou tvorbu stačil zhlédnout na stříbrném plátně, dnes by to již nešlo neboť těch titulů je již mnoho aby to šlo zvládnout! A to nejdůležitější: Kde by na to člověk bral peníze? A také nervy.Na mnohé stupidní slátaniny vytvářené za stávajicích časů, to by je musel mít filmový divák přinejmenším ze železa. Byl to tehdy můj svět a já ho miloval i pro ty filmy.Přesto a právě proto s jistou lítostí musím konstatovat, že dnešní tvorba mi vůbec nic neříká a za uplynulé skoro dvě desetiletí jsem byl v biografu pouze jednou a to na "Záhadě hlavolamu", kde jsem se usadil mezi samé děti (pár zoufalců v mých letech poměr návštěvníků změnit nedokázal), film jsem přetrpěl a se slovy "nikdy více", jsem se rozloučil s tím, o čemž jsem si dříve myslel, že nemohu žít - biografu. Výlety do minula mně zprostředkovává Cs.film ze satelitního příjmu a tam si "pošmáknu", a že ty "moje" filmy nejsou barevné a že šumí a trošinku přes ně "prší" (terminus technicus) druhé "brázdy", to vem nešť, ale ony filmy jsou "strojem času",který alespoň na chviličku mě přenese o padesát let zpět do "druhé brázdy sedadlo č.7". Kino "Sokolovo" již neexistuje, ale moje krásné vzpomínky na ně ano.Bylo skromné to moje kino, sedadla tlačila, topilo se tam v zimě velkými kamny, tu a tam se přetrhl film, všechno to tam pravzláštně vonělo ani nevím jak, tak nějak "kinem" a tu vůni již neucítím, protože byla pouze tam a nikde jinde! K tomu aby se to všechno vrátilo musel by být člověk mladý ale to já již nedokážu!